Mají dobrou zeleninu a ovoce – zápaďáci netušíte, jak má chutnat rajče. Gruzínci jsou hubení, to máme rádi. Nechápeme, chačapuri prostě není dietní jídlo.
Pracovní tempíčko je v létě líné, kráááása. Inčina šéfová je fajnová, ale to je v našich životech standart! Antonínova šéfová je ještě lepší, protože vlastně žádnou nemá.
Všichni tu jsou aktivní vyznavači pravoslavného křesťanství. A pak vidíte pár bohatých lidí v jediné luxusní restauraci se stříbrnými příbory. To jsou židi, ha. A pak žebrající děti – to jsou Romové (musíme přeci mířit i do vlastních řad, že:). Maršrutky jezdí kamkoli jen za 5 Kč. Tágo po městě max 50,- Kč. Všude. Ale jinak tu levně není, v supermarketech jako u nás. Sousedi moc roztomile, ale strašně falešně a hodně nahlas zpívají (někdy třeba o půlnoci). Tak jim to vracíme naším ukulele-darbuka duem. Inka si chce koupit vycpaného jelena (viz foto). Nevíme kde sportovat. Chtěli jsme chodit plavat do bazénu, ale měsíční poplatek – pokud se upíšete na 12 měsíců - je víc než celé Inčino kapesné. Prý když se vezmeme, tak můžeme mít „family discount“ a bude to o čtvrtinu levnější, ale stejně bychom na to neměli. Je tu smog a tak se těšíme do hor.
No a také lidi v Tbilisi nejsou tak šílené šíleně milí jak nám všichni tvrdili. Ne že by byli protivní, jen jsme čekali téměř rainbow community a tak to není. Gruzínci mají velké nosy. U chlapů mužné. A u žen?
Máme hned u domu park se skvělou knihovnou (vše potřebné: AC, WiFi a káva) a nejlahodnější stánkovou zmrzlinu (vysvětlivka: Inka si dává měsíc bez alkoholu). Také tu jsou tenisové kurty, na jejichž pronájem dokonce i budeme mít! Vůbec neumíme tenis. A nemáme vybavení.
Už jsme zažili minizemětřesení. Kdo neví, tak je to jako kdyby obr šťouchl nahoře do baráku a nechal ho se tak trochu zakinklat. Rada od domorodců: utíkejte ven z domu; bydlíme v šestém patře.
Gruzínština je peklo. Ale věříme, že nás neporazí a my nakonec dojdeme na Olymp! Tak si sami popřejeme: carmatebebs gisurvebth! (Ať to vyjde!)
I a A
Žádné komentáře:
Okomentovat