Abcházie je neuznaný stát na černomořském pobřeží, který větší část světa považuje za součást Gruzie. Jeho samostatnost kromě Ruska a Venezuely uznaly různé absurdní země jako je Tuvalu a Nauru, které prý obdržely jako poděkování vedle finančního obnosu také kontejner abcházské minerálky.
Přestože ČR nezávislost Abcházie neuznala, dá se s naším pasem do tohoto stopadesátitisícového státečku dostat bez větších problémů. Nesmíte akorát řešit, že je trochu padlé na hlavu si žádat o vízum do země, o které tvrdíte, že neexistuje. Tento názor ale máte pouze do chvíle, než překročíte řeku Inguri, která tvoří přirozenou gruzínsko-abcházskou hranici. Hned za mostem – přes který se můžete dostat jen pěšky nebo koňským povozem (!) – vás totiž čeká abcházská a ruská kontrola, kde ukazujete povolení pro vstup do země. Do tří dnů od překročení hranic se pro získání vlastního víza musíte v Suchumi dostavit na Ministerstvo zahraničních věcí, kde vám za 350 rublů vydají malý papírek, který si vložíte do pasu a pak ho odevzdáte při odchodu ze země.
Vlastní hranici tvoří koridor ohrazený ostnatými dráty, ve kterém si Evropan, zvyklý maximálně na vyblýskané pasové kontroly na letištích, připadá jako by byl odváděn do Guantanáma. Ruští pohraničníci obecně nejsou známí přehnanou laskavostí a vzhledem k tomu, že do této Bohem zapomenuté země bývají posílání snad za trest, nemají velkou motivaci ke zlepšení své pověsti. Jak jsme zjistili, jediné co jim může vykouzlit úsměv na tváři je malé štěňátko…. Ale o tom až příště.
Pro pocit nezávislosti stačí dát pryč „i“ ze slova „chačapuri“
Hned po vstupu do země jsme byli upozorněni na několik zábavných věcí: abcházská slova zásadně nekončí na „i“, protože toto písmeno je nejčastější koncovkou gruzínských podstatných jmen. Tudíž známá gruzínská (a tudíž i abcházská) placka se sýrem není „chačapuri“, ale „chačapur“ a hlavní město Abcházie se nejmenuje „Suchumi“, ale „Suchum“. Nově přejatá mezinárodní slova pro změnu začínají na „a“ (jako Abcházie), takže například používáte „ainternet“.
Ač se Abcházie tváří jako suverénní stát, je ve skutečnosti ruským vazalem. Ruštinu slyšíte častěji než abcházštinu, místní penzisté dostávají důchody z Ruska a lidé jsou zde zváni k ruským volbám. Jediná kvalitní silnice vede od abcházsko-ruského přechodu k ruské vojenské základně na hranicích s Gruzií. Za slušnou ji považují i místní krávy, které se po ní rády procházejí. Ostatních cest se mnoho let nikdo nedotkl – vláda nemá peníze a Rusové je nepotřebují. Většina abcházských obyvatel jsou vlastně ruskými občany – mají ruské pasy, protože abcházské jsou jim ve světovém měřítku k ničemu. Také bankovní systém je velkou záhadou a dnes jsou jedinými platnými bankovkami ruské rubly.
Na druhou stranu, bez Ruska by Abcházie neexistovala. Rusko jí slouží jako mezinárodní štít, se kterým má sepsanou smlouvu o vojenské pomoci v případě napadení. Jak z historie víme, Rusko takové smlouvy nepotřebuje pro to, aby někam poslalo tanky, ale je 21. století a všichni máme rádi papírování. Kromě toho jsou Rusové téměř jedinými turisty – vedle lidskoprávních aktivistů hrajících si na turisty :) - kteří udržují při životě pozůstatky slávy cestovního ruchu v této „gruzínské Kalifornii“. Očividně Putin Abcházcům sem tam nechá poslat na výzdobu i nějaké ty amfory…
V rámci budování národního uvědomění a pýchy je v každém městě na náměstí umístěn portrét prvního prezidenta Vladislava Ardzinby, který vedl válku za osvobození. Že se mu to zrovna dvakrát nepovedlo a převedl Abcházii jen od jedné nadvlády k druhé, se raději neřeší.
Sex, muslim a štěňátko
V Abcházii jsme se díky Nesehnutí mohli zúčastnit školy občanské iniciativy, kde jsme se dozvěděli, že nejčtenější internetové příspěvky jsou ty, které v názvu obsahují slova sex a muslim. My jsme ještě dodali štěňátko, kterým se určitě nic nezkazí. V příštím bloggerském příspěvku ale vysvětlíme, že se nejedná jen o náhodné využití populárních slov, ale i o Abcházskou realitu. Tímto pro dnešek končí lekce moderních dějin a základů PR a pro příště už jen zábavné historky o sexu, muslimech a štěňátku. Slibujeme!
IA
