Skřivánci, Sovy a Gruzíni

Dneska jsem měla mít dopoledne schůzku. Můj návrh zněl 10.00 místního času. Nakonec domluveno na 10.30. Tedy původně jsem ji měla mít až odpoledne, ale dotyčná osoba mi den předem napsala, že nemůže. 

Pak mi přišla v 1.30 v noci SMS, že ráno to asi také nevyjde, protože ona žena nemá klíče od kanceláře a nikdo tam bohužel „that early in the morning“ nebude. Psala jsem, že nemusíme být v kanclu, ale můžeme jít na kafe. Prý nemá u sebe razítko a to je pro naši schůzku potřeba. Jo a taky to stejně nestíhá, protože v 11.00 už musí být někde jinde.  Tak proč jsme si tu schůzku rovnou nedomluvili na 10.00 a nevzala si razítko s sebou domů?

Papež v Gruzii, aneb trocha církevního humoru k vánočním svátkům

Je to už pěkně „stará novinka“, ale v září za námi přijel papá František. Myslíme si, že je obecně vřele přijímaný i mezi nevěřícími, stejně jako byl Jan Pavel II., jehož při návštěvě totálně ateistické Czechie vítaly statisícové davy. Papeže nebo například dalajlámu totiž lidé nepovažují jen za představitele církví/náboženství, ale hlavně za morální celebrity, kterých je ve společnosti poskrovnu.

Ne všechno se dá vždy koupit - žádná hluboká filozofie, normální realita

Tbilisi je město s více než 1,5 milionem obyvatel a všichni se urputně tváří jak miří na západ. Okázalé moderní stavby, luxusní obchody světových značek a v ulicích mnoho drahých aut. Říkám si tedy, že koupit takovou obyčejnou věc jako stativ nebude problém. Chápu, že v Kvareli nebo Sighnaghi by to byl bláhový nápad, ale v hlavním městě?

Gruzínský mužský sbor Erisioni - Česká ambasáda v Tbilisi

Štěňátko, muslim a místo sexu pivo: Abcházie II.

Začínáme štěňátkem

Jak většina z vás už asi ví, máme psa. Inka od chvíle, co umřel její pes Šmudla, se vrhala na všechny toulavé vořechy s výkřikem: „Tohohle si musíme vzít.“ Antonín se rok statečně bránil, protože je pořádnější a celkově rozumnější. Inka kromě toho miluje psy, kteří mají tři nohy, jedno oko či jsou nějak jinak pochroumaní. Antonín když už zvíře, tak raději takové, které má všechny části těla ve správném počtu. 

Když jsme uviděli v Očamčiře v Abcházii samotné nemocné štěňátko, které se plahočilo mezi psy, z nichž většina byla tak zablešená, že si do těla vykousávala krvavé díry, bylo to pro Inku dostatečné utrpení a pro Antonína dostatečný počet nohou a očí (má všeho tak akorát), že jsme se rozhodli si ho vzít. Tolik tedy k novému členovi naší smečky jménem Neptuna.

Jak pracují freelanceři v Tbilisi

Tbilisi není zdaleka jen velké špinavé město, jak by se mohlo někomu na první pohled zdát. V nedalekém parku máme například krásnou moderní knihovnu (mediatheku), ve které si můžete dát jednu z nejlepších káv ve městě za jednu z nejnižších cen a popíjet ji na otevřené terase. Půjčují tu kola, dají vám zdarma vodu z barelu, disponují velkým výběrem knih v angličtině, internet chytáte i v parku na lavičce, mají zde pohodlná křesla a tak dále. Nejlepší to má však Neptuna. Zatimco já pracuju v knihovně, ona si za prosklenou stěnou běhá v parku:))

Poděkování za úrodu

Byli jsme na trhu v Tbilisi. Že se nám místní zboží líbilo, o tom nemůže být pochyb. Tu pár rajčat, tu několik okurek, sáček mandarinek, trocha koriandru a výsledek vidíte sami. Po dnešní snídani, omeletě z krásných obřích domácích vajíček si dokonce troufáme rýpnout do vratkých základů teorie, kterou někteří zastávají, a to sice, že ve skutečnosti je rozdíl v chuti a barvě oproti těm od slepic z klecových chovů jen projekcí vlastního přání. Jedna vlaštovka (ani 4 vajíčka) jaro nedělá, minimálně v nás ovšem po tomto zážitku silně zakořenilo semínko pochybnosti. Ta vajíčka byla totiž k sežrání!

AI