Rozhodně se nepovažujeme za zkušené produkční, ale máme slušnou představu o tom, jak by měl vypadat vícedenní profesionální hudební festival. Tbilisi Open Air mezi takové (rozuměj „profesionální“) akce sice nepatří, ale vadí to, když je tam opravdová POHODA?
Kroket s plameňáky
Podle stránek festivalu se jednalo o 6. ročník a tématem byla Alenka v říši divů. Drogy k cestě do pomyslného Wonderlandu tu sice nikdo neměl, ale zato si mohli zájemci zahrát kroket s dřevěnými plameňáky nebo si dát čaj z květované konvičky sedíc při tom na houpačce mezi stromy. Festivalové prostředí bylo celkově naprosto kouzelné – travnatá plocha s několika ostrůvky stromů, mezi kterými byly natažené hamaky, rozestavěné stoličky a palety s polštáři a rozházené balíky slámy, na kterých se také dalo sedět. Fajn občerstvení, příjemný počet lidí, žádné fronty a skvělá atmosféra.
`90s are not dead
Co se týče výběru vystupujících, tak si umím představit, že Steve Vai a UNKLE by přilákali diváky na český festival tak možná v roce 1995. Zvonové kalhoty a nekonečná kytarová sóla už nejsou ve střední a západní Evropě úplně in, ale tady to očividně hudební fanoušky stále baví (zvlášť když nic jiného není). Museli jsme také ocenit práci DJe – záběry líbajících se párů s devadesátkovými účesy stály za to. A náhodou UNKLE jsou dost dobří! Kromě popularity interpretů (outerpretů, když už nejsou in?) nás ještě zarazila jedna drobnost, a to že polovina kapel nedorazila. Dvě skupiny vydaly na svých stránkách prohlášení, že na festivalu nevystoupí z důvodu nedostatečné technické podpory ze strany festivalu. Co to znamená, nevíme, ale je to rozhodně sranda. Vysvětlivka by mimo jiné mohla být, že např. na ledové kafe jsme čekali 2 hodiny, protože vypadávala elektřina, ale my - uspěchaní zápaďáci - si musíme uvědomit, že kvůli takové prkotině se svět nezbortí!!
Technická produkce, olé
Možná se v Gruzii nevyskytují kabelové mosty, ale věříme, že místní dvě alternativy jsou nejhorší možné. Varianta č. 1 – mezi podiem a zvukařským pultem udělat koridor ze železných zábran. Má to výhodu, že zvukaři můžou běhat mezi pulty a podiem, kdyby náhodou něco a nemusí se prodírat davem. Ale to by snad nemělo být potřeba, ne?? Mezi nevýhody tohoto inovativního řešení patří rozdělení publika, což poněkud zprasí atmosféru a hlavně se tak zabere velký prostor s nejlepším zvukem. Antonín ale podotýká, že to je super pro fotografy. Ovšem proti druhé variantě rozvodu kabelů je ta první ještě super. Možnost č. 2 spočívá v povolání nesmyslně velkého množství chlapů a zadání úkolu „zakopat kabely do země“. Celý proces většinou totiž dopadne tak, že muži vykopou velmi hrbolatý koridor, do kterého hodí kapel, ale už ho zpět nezahrabou. Jak si umíte představit, kombinace společensky unavených lidí, tmy a hrbolaté louky jistí zakopnutí o kabel….
Žádné komentáře:
Okomentovat