čtvrtek 18. srpna 2016

Nespěchám, i když bych možná měl, jinak nikdy nedojedu

Například včera jsem to spokojeně valil po silnici č. 1 směr Budapešť. V hlavě mi běželo: “To se to hezky jede. To je dobře, protože jsem ujel teprve jen asi 70 km. Musím na to teď šlápnout.” Když v tom vidím modrou ceduli a na ní bílé vlnky. Brzdím a beru to ostře vpravo, úplně jiným směrem než je můj původní cíl. Po pár minutách vidím krásné písečné jezero. Ptám se týpka u vjezdu, jaká je voda a kolik je vlezné. Když se vše dozvím, říkám mu, že nevím, jestli mám čas se koupat. Za chvíli jsem ve vodě.


V Budapešti jsem se zdržel jeden celý den, protože jsem si potřeboval vyřídit pár emailů a taky jsem se tam chtěl trochu porozhlédnout. Zjistil jsem, že Budapešť je mekka pro bruslaře a longboardisty. Tak široké a pěkně vydlážděné chodníky jinde nemají. Možná ve Vídni.






Žádné komentáře:

Okomentovat