Jednoho rána jsem se probudil v hostelu v Sofii (dny mi začínají trochu splývat) a přemýšlel, zda tu zůstat další den a řešit výměnu oleje. Moje motorka má totiž tu báječnou vlastnost, že má servisní interval na olej jen 3000 km, což není moc. No není to úplně cestovní stroj, to uznávám. Ale co. Pavel řekl, že na ní do cíle dojedu a předal mi ji v bezvadném stavu. Zatím jede jak po másle - teda ne doslova, naštěstí - a tváří se, že v tom hodlá pokračovat. A jede se mi na ní skvěle, takže bych neměnil. Jen ten olej no.
Mimochodem mi kluci ze servisu v Suchdole říkali, že jsem blázen (řekli to více eufemisticky) a že prý ta moje motorka na takové cesty není úplně nejvhodnější. Jestli se prý nechci trochu povozit po Čechách a že si to pak třeba rozmyslím.
Nakonec jsem se rozhodl najít nějaký servis v Istanbulu a vyrazit raději na cestu. Taky jsem dostal nápad vyměnit si olej sám. “Jediné” co teoreticky potřebuju by měl být olej a filtr. Tak uvidím. Večer si přečtu papírový manuál, který v batůžku mám a uvidíme, co tam píšou. Nikdy jsem to sice nedělal, ale Honda to má pěkně popsané i s obrázky.
Bulharské hory a socialistický urbanismus
Viděl jsem mnoho bulharských maloměst a spoustu venkovských krás. Musím říct, že mě tahle země mile překvapila. Miluju spojení krásných hor a absurdního socialistického urbanismu. A že je zde čím se kochat! Všude. Socík se tu fakt vyřádil. Přiznávám, že je to trochu zvrhlé, ale mě se to líbí.
Jednou vydám fotografického průvodce po nedoceněných architektonických krásách reálného socialismu. Dnes jsem dosáhl svého prvního cílu tohoto celého výletu. Komunistického monumentu Buzludja. Zítra se k němu vydám, nachází se nade mnou v horách asi 17 km cesty po úzké křivolaké silnici. Spím v kempu v městečku Shipka.
Žádné komentáře:
Okomentovat